Vyřešení pozůstalosti

V prvé řadě je zapotřebí definovat právní pojem „pozůstalost“. Většina laické veřejnosti tento pojem zaměňuje s právním pojmem „dědictví“.

Pozůstalost (latinsky hereditas iacens) se označuje jako majetkový soubor zanechaný zůstavitelem v období mezi jeho úmrtím a odevzdáním pozůstalosti jeho dědicům v rámci dědického řízení.

Dědické řízení či přesněji řízení o dědictví je jedním z druhů nesporných občanskoprávních řízení. Účelem dědického řízení je vydání autoritativního rozhodnutí o právních nástupcích, tj. dědicích zůstavitele a je řízením neveřejným.

Dle ust. § 175a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád stanoví, že: „Příslušný orgán státní správy pověřený vedením matriky oznámí úmrtí ve svém matričním obvodu soudu příslušného k projednání dědictví“.

Příslušný soud tedy zahájí řízení i bez návrhu, jakmile se dozví, že někdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého. Usnesení o zahájení řízení však není třeba doručovat. Účastníky řízení jsou ti, kteří přicházejí v úvahu jako dědici zůstavitele.

Dle ust. § 38 občanského soudního řádu soud pověří notáře jako soudního komisaře, aby za odměnu provedl úkony v dědickém řízení, kdy se tyto úkony považují za úkony soudu.

Pověřený notář zjistí, zda jsou evidovány v centrální evidenci závětí a v centrální evidenci manželských smluv závěť zůstavitele, listina o vydědění, listina o ustanovení správce dědictví, smlouva o zúžení nebo rozšíření společného jmění manželů, zjistí zůstavitelův majetek a jeho dluhy a provede soupis aktiv a pasiv. Poté obeznámí osoby, které přicházejí v úvahu jako dědici a konaném jednání, při němž se bude dědictví projednávat.

Dědické řízení končí vydáním usnesení, v němž soud potvrdí nabytí dědictví podle zákonných podílů, schválí dohodu uzavřenou mezi dědici nebo potvrdí, že dědictví, které nenabyl žádný z dědiců, připadlo státu.

Právní řád České republiky upravuje způsoby dědictví, kterými jsou dědění ze závěti, ze zákona nebo z obou těchto důvodů.

Dědění ze zákona

V případě dědění ze zákona právní řád České republiky rozděluje dědice do čtyř dědických skupin. V první dědické skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel nebo partner, každý z nich rovným podílem. V této dědické skupině mohou samostatně dědit pouze potomci zůstavitele. Nedědí-li některé z dětí, nabývají jeho zákonný podíl jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci.

Ze zákona v této skupině nedědí druh/družka zůstavitele – druh/družka mohou dědit jedině jako závětní dědici.

V druhé dědické skupině dědí, nedědí-li potomci zůstavitele, manžel nebo partner zůstavitele, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. V této skupině manžel nebo partner dědí vždy nejméně jednu polovinu a ostatní dědí rovným dílem. Manžel nebo partner v této skupině může dědit sám.

Třetí dědická skupina je charakteristická tím, že v ní mohou dědit zůstavitelovi sourozenci a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Každý dědí stejným dílem. Pokud některý ze sourozenců zůstavitele nedědí, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti.

Čtvrtá dědická skupina je skupinou poslední, nedědí-li v ní žádná z uvedených osob, pozůstalost propadá státu a hovoříme o tzv. odúmrti. V této dědické skupině mohou dědit prarodiče zůstavitele a to rovným dílem. Nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti.

Dědění ze závěti

Závět, je úkon, který činí zůstavitel za svého života a určuje jím, jak bude rozdělen jeho majetek po jeho smrti.

Zákon umožňuje sepsat závěť v podstatě komukoliv. Podstatná je pouze forma, kterou se závěť má sepsat. Závěť může zůstavitel napsat vlastní rukou, nebo v jiné písemné formě za účasti svědků (např. na počítači, psacím stroji, cizí rukou) nebo ve formě notářského zápisu.

V každé závěti musí být uvedeno datum (den, měsíc, rok, doporučuje se uvést hodina i minuta) a podpis. Vlastnoruční závěť (holografní závěť) musí být podepsána vlastní rukou, jinak je neplatná.

Závěť, kterou zůstavitel nesepsal vlastní rukou, musí vlastnoručně podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými, kteří se na závěť rovněž vlastnoručně podepíší, výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli (závěť allografní se dvěma svědky).

Zůstavitel, který neumí nebo nemůže číst a psát, projeví svou poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky (závěť allografní se třemi svědky). Jeden ze svědků může být pisatelem závěti a druhý z nich předčitatelem, je ale vyloučeno, aby jeden ze svědků byl pisatelem a zároveň předčitatelem. Zůstavitel musí před těmito svědky v listině potvrdit, že obsah listiny je jeho poslední vůle a musí v ní být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo ji přečetl. Tento druh závěti nemusí být zůstavitelem vlastnoručně podepsán, ale vyžaduje se podpis tří svědků.

Závěť ve formě notářského zápisu může učinit téměř každý. Zákon však stanoví obligatorní případ, kdy musí být závěť sepsána pouze ve formě notářského zápisu. Jedná se o nezletilé osoby, které dovršily 15. rok věku.

Copyright 2012 ds-ak.cz. Všechna práva vyhrazena.